Dovolená je jedna z vymožeností, kterou pracující lidé mají. Že ji někdy někteří nevyužívají, je již jinou věcí, kterou se zabývat nebudeme.
Tradice
Je zajímavé, že dodnes někdo prohlašuje, že si polovinu dovolené může určit sám zaměstnanec. Ale již dávno před rokem 1989 platilo, že dovolenou určuje zaměstnavatel, ale že musí umožnit zaměstnanci si vybrat polovinu, nejméně 14 dní, vcelku. A to platí i dnes v zákoníku práce. Na druhou stranu bylo ale statistiky zjištěno, že dva týdny vcelku si vybírá jen asi polovina zaměstnanců.
Podniková dovolená
Mnohé firmy či podniky vyhlašují tradiční podnikové dovolené. Ty mohou ale být ze zákona maximálně dvou týdenní a v jednom v kuse. Nemůže se proto ale stát, že by podniky vyhlásit třeba každý pátek jako jako dovolenou.
Základem je domluva
Ne každému vyhovuje nařízená podniková dovolená. Může to být z mnoha důvodů, třeba ze zdravotních, rodinných, ale na plánu může mít někdo větší akci v jiném termínu a podobně. Pak samozřejmě záleží na dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Pokud zaměstnanci nestačí zbývající část jeho dovolené na jeho program, je to opravdu na vůli zaměstnavatele, zda mu změnu povolí. Jsou totiž provozy, kdy absence jednoho zaměstnance by vedla k ekonomickým ztrátám, případně jeden člověk by nemohl nějaký provoz zajistit.
Dva týdny nebo ne?
Zákoník práce přímo nařizuje zaměstnavateli umožnit zaměstnanci čerpat jednu část jeho dovolené, tedy oněch 14 dní, vcelku, ale nemusí to tak být, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodnou na jiném čerpání dovolené. A konečně, pokud to bude třeba zaměstnanec žádat, může mít i ty již zmíněné pátky jako dovolenou. Třeba bude stavět dům, jezdit za příbuznými a podobně.
